Život s mobilem

Určitě jste si toho také všimli. Lidé dnes již nenosí fotoaparáty, ale fotí vše telefony a fotí tak o to víc. Bohužel i kvalita fotek se poměrně zhoršila. Když vidím, jaké fotografie je někdo schopen dát na sociální sítě a chlubit se jimi. A to nemluvím o obsahu, ale o kvalitě obrazu. Často rozmazané, s useknutými končetinami, špatným světlem. To by ale nebylo na používání telefonu to nejhorší.

Jeho původní funkce, kterou bylo hlavně telefonování a posílání zpráv, se pomalu mění. Stal se z něj hlavně komunikátor právě pro ty sociální sítě. S ostatními lidmi sdílíme svůj život on-line. Aby každý věděl, kde teď jsme, jak si užíváme koncert, kde trávíme dovolenou a s kým. Málokdo dbá na bezpečnost. Jakoby už neplatilo pravidlo, že nemáme nikomu cizímu sdělovat, že se právě nacházíme mimo domov, aby nějací kriminální živlové nevybrali mezitím náš byt. Křičíme klidně do celého světa, že se nacházíme stovky kilometrů daleko.
Poněkud smutný je pohled na skupinky kamarádů nebo dvojice sedící v restauracích, hospodách, v parcích na lavičkách. Většinou je minimálně jeden, ne-li všichni, vnořen do obrazovky svého telefonu a vyřizuje naprosto nezbytné zbytečnosti. Je to nová forma hulvátství, která se jako mor šíří napříč celou společností. Na vytahování mobilu u stolu jsem již alergická a je mi jedno, zda si chce dotyčný fotit jídlo nebo někomu něco psát. Prostě se to nedělá. Už si neumíme v klidu užít obyčejného okamžiku.
S mobilem a jeho užíváním jsou ale spojeny i další obtíže . Psychologové budou mít v budoucnu ještě jistě hodně práce.

Nelze pominout, že existuje i spousta užitečných aplikací, které si můžeme do telefonu instalovat, a pomáhají nám v běžném životě. Při cestování, sportu nebo jízdě autem. Ale nemohu se zbavit pocitu, že to negativní převažuje nad pozitivním.